Od malička mě to táhlo ke zvířatům, proto studium na střední zemědělské a přírodovědné škole – bylo pro mě tehdy jasnou volbou. Jelikož jsem nebyla děvče líné, pracovala jsem už při škole. Tehdy totiž z rodinného rozpočtu moc nezbývalo, tak jsem začala pracovat v hospůdce u mého otce a poté také i v jiné pizzerii.
Nabídky na práci u zvířat sice byly, ale tak nějak jsem se prostě nechtěla umístit hned k vidlím a lopatě. Také jsem nechtěla zůstat v pizzerii za barem a v kuchyni.
Relativně brzy jsem se stala matkou a u toho si plnila sen s koňmi o agroturistice a hiporehabilitaci.
Sen se ale díky požáru stáje rychle rozplynul. Veškerý čas a energii jsem musela směřovat do léčby svého zvířecího parťáka a do své rodiny.